Narozen 4. 12. 1936 v Praze
Studia:
Vysoká škola umělecko průmyslová v Praze
Aktivita:
sochařství, grafika, kresba
Vystavuje od roku 1966
Zastoupení ve sbírkách:
Národní galerie Praha (Veletržní palác)
České muzeum výtvarného umění Praha
Moravská galerie Brno
Galerie výtvarného umění Ostrava
AJG Hluboká nad Vltavou
Galerie B. Rejta Louny
Severočeská galerie Litoměřice
soukromé sbírky v zahraničí
Bibliografie z posledních let:
Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách
Jiří Šetlík: Cesty po atelierech
Encyklopedie českého výtvarného umění
Texty katalogů: Jan Kříž, Ivan Neumann, Mahulena Nešlehová
Z výstav posledních let:
1990 Praha – Mánes – Dialog PaYí~ – Praha
1991 ToruH Umlecká konfrontace 1991
Hrad Sovinec (s H.Purkrábkovou)
Klatovy – šedá cihla
1992 Litoměřice – Barok a dnešek
Philadelphia, Atlanta, Pittsburgh, Baltimore-Východoevropská keramika
Bratislava – České kulturní středisko (s J.Sopkem)
1993 Moravská galerie Brno (s H.Purkrábkovou)
Mánes Praha – Umělecká beseda
1993 GVU Litoměřice – Nová figurace II
1994 NVU – Karolinum Praha, samostatná
Galerie Litera Praha, Soukromá genesis, samostatná
1995 AJG Zámek Bechyně – Sýpka, samostatná
1996 Neuburg An Der Donau – Rathhausplatz, samostatná
Regensburg – Salzstadel, samostatná
Zlínský salon
Galerie Litera Praha, „Od začátku, samostatná
Galerie Synagoga Hranice (s H. Purkrábkovou)
…Postupy i náměty Karla Pauzera jsou jiné a také jinak působivé. Stav současného světa staví věcně a s anatomickou přesností do oblasti divokých, hybridních zvířecích tvarů, mezi nimiž platí výhradně pudová přímočarost. Zjevné dravosti odpovídá až k naturalizmu vypjatá, detailně obnažená stavba zpodobovaných zvířat. Jejich muskulatura překypující potenciálem síly odkazuje svojí fiktivností hluboko do minulosti, až k archaickým plastikám Předního východu. Hrozí možným zásahem, současně však zakrývají cosi, co nemá být poznáno, co je příliš zranitelné.
Přesvědčivě působí i situace, do niž sochař svoji tvorbu staví, i když neodpovídá konvenčnímu pohledu na zobrazování zvířat. Jsou logické ve své celkové podobě právě vzhledem k našim životním zkušenostem, neboli, jsou proto stejně „lidské“ jako zvířecí. Tento fakt, který nám umělec odhaluje, nabývá významu teprve kontrastem zjevného anatomického arzenálu zvířeckosti. Podobenství, která takto vznikají, jsou obrazná a svým dopadem nadčasová. Promlouvá z nich přímé, nezidealizované poznání světa živých tvorů, které vede k zamyšlení i výstraze.
Originálnost této výpovědi a intenzita jejího výrazu jsou zcela mimořádným zjevem v našem současném sochařském umění. Neméně působivá je i druhá poloha Pouzerovy práce: barevné „skládačky“, v nichž autor názorně rozvádí procesy růstu organických tvarů, jejich skladebnost i mechaničnost pohybu. Kontrastní barva odlišuje jednotlivé díly stavebního systému i jejich funkce. Uplatňuje se jako zcela samostatný prvek, navazuje moment hry, volnosti a možného rozložení. I ony zaujmou silou svého výrazu…
Mahulena Nešlehová k výstavě v Galerii Synagoga
[post_gallery]