Narozen roku 1941
Jako věrný návštěvník hřbitovů odhaluje lživost památníků a pochybuje o tom, že dojemné kamenné plačky jsou jen neživými předměty.
Jako fotograf si vytváří sbírku černobílých obrázků hrobů, mauzoleí, krypt, kenotafů a katakomb, které jsou nevyčerpatelným zdrojem architektur a symbolismů, exotiky a erotiky, humoru a metafyziky, zármutku, vzpomínek a zapomnění.
Jako výtvarník vytváří instalace, ve kterých hroby mluví a rakve skrývají jeho fantazma.
Jako profesor literatury vyhledává zmínky o smrti a v epitafech nachází krásné příběhy o lásce živých i mrtvých.
Jako vypravěč čerpá z nevinných obrázků hřbitovů a vytváří seriály fotografií, po jeho způsobu vyprávějící příběhy legendárních hrdinů jako byli Orfeus nebo Máří Magdaléna.
Jako novinář uskutečňuje rozhovory s krtky, ještěrkami, kočkami a veverkami a v časopisech „Le Mausolée“ (Mauzoleum) a „Funéraire Magazine“ (Pohřební magazín) vede kroniku pohřebišt‘.
Jako jednatel pověřený výstavami Spolku přátel národního pohřebního muzea připravuje a realizuje výstavy pohřebního umění. Jeho fotografie pohřebních pomníků, kterých je ke dnešnímu dni více než 125.000, představují jedinečný a kosmopolitní, stále se rozšiřující fond. Jeho putování v Německu, Andoře, Anglii, Rakousku, Belgii, Kanadě, Chorvatsku, Španělsku, Spojených státech, Francii, Holandsku, Itálii, České republice, Slovinsku, Švýcarsku, atd. provází kolem 370 výstav, z toho více než padesát výstav samostatných.
Je autorem několika knih: Le Petit Monde d‘Outre Tombe (Malý svět v záhrobí), La Mort et ses Poétes (Smrt a její básníci), Les Merveilleuses Découvertes du Professeur Chabotopulos (Úžasné objevy profesora Chabotopulose), v roce 1990 získal Cenu černého humoru (Prix de 1‘Humour Noir) za dílo Erotique du Cimetiére (Hřbitovní erotika).
Chabot při vytváření instalací a montáží využívá víceméně běžné předměty, jejichž seskupení jim dodává výbušnou, silně provokatérskou, agresivní, úmyslně rouhačskou povahu, která vyjadřuje sociologická či politická obvinění a odsouzení, týkající se různých skutečností. V tomto postoji se bezpochyby promítá Chabotova snaha o osvobození od osobních fantasmat, jež předvádí v trojrozměrném prostoru se svou neutuchající představivostí. Mezi jeho oblíbenými tématy je antimilitarismus zděděný po dědečkovi, zlomeném první světovou válkou a něco, co bychom mohli nazvat smutečním nebo pohřebním erotismem, kdyby jeho čistě erotická podstata nebyla částečně neutralizována závažností jeho dlouhého hledání a sociologickým výzkumem, vedoucím po stopách svědectví o ženském erotismu v obřadech, doplňcích a pohřebních pomnících, výzkumem, který Chabot provádí na mnoha hřbitovech jak ve Francii, tak i v zahraničí a při němž dává průchod svému sžíravému, černému humoru.
J. B. E. BENEZIT,slovník malířů, sochařů, kreslířů a rytců, 14 svazků, díl 3., nakladatelství Grund 1999.
www.andrechabot.com