Joseph Beuys (1921-1986) je dnes již obecně respektovanou osobností a jeho dílo se stalo jedním z pilířů světového umění druhé poloviny dvacátého století. Jeho akce, instalace a sociální plastiky znamenaly radikální obrat od měšťanské kultury a konvencí poválečné moderny. Beuysovo výtvarné dílo a jeho teoretické názory jsou považovány za jeden z nejosobitějších projevů hnutí Fluxus. Formování jeho osobnosti výrazně ovlivnila druhá světová válka. Jako dvacetiletý se ocitl v jednotkách německého bombardovacího letectva. V zimě roku 1943 byl sestřelen nad Krymem a za bouřlivé vánice se zřítil do stepi. Těžce raněného Beuyse zachránili kočující Tataři, kteří jej ošetřovali zvířecím lojem a zábaly do filcu. Tato mezní životní situace silně poznamenala Beuysovo teoretické myšlení i vlastní tvorbu. Po studiích na Düsseldorfské akademii (1949-1954) u profesora Ewalda Mataré se pustil do realizování svých uměleckých teorií a utopických vizí. Vycházel v nich z dadaistických a surrealistických teorií, ale i z teozofie Rudolfa Steinera. Každodenní život je podle něj kreativním procesem, ve kterém se každý může stát umělcem. Beuysovy happeningy a objekty působily často momentem překvapení a nečekaných souvislostí. Jsou však výsledkem systematické práce se symbolickými významy předmětů nezbytných k životu. Svojí tvůrčí metodou se stal jedním z hlavních představitelů konceptuálního umění. Od roku 1961 mu byl svěřen ateliér monumentálního sochařství düsseldorfské akademie.Beuysovy multiply nejsou pouze multiplikovaná díla, je třeba je chápat jako energií nabité multiplikátory myšlení, cítění a jednání. Pro Beuyse bylo důležité, aby jeho práce přežila duchovně, aby jeho impulzy a podněty působily i nadále ve vědomí společnosti. K tomu přispěly multiply nemalým dílem. Zhotoveny často ze skromných materiálů a v přehlédnutelných dimenzích, zajišťují přenos energie mezi umělcem a společností. Beuys sám považoval multiply za ústřední část svého díla.
[post_gallery]