Per Oscar Jensen

Almost Really

Galerie Navrátil | 29. 10. 2015–27. 11. 2015

Per Oscar Jensen se narodil v roce 1947, v letech 1975–82 studoval na Akademii výtvarných umění v Kodani.

Na začátku kariéry byl silně ovlivněn pop artem, novým realizmem 70. let i hyperrealizmem. V průběhu času si vytvořil vlastní rukopis, soustřeďuje se na detaily z každodenního života a světa kolem nás. I když pracuje s realistickými obrazy, s realizmem jeho práce souvisí jen volně. Jensen vystavuje na důležitých výstavách v Dánsku i Evropě.

Ve svých malbách a akvarelech často opakovaně zobrazuje několik motivů, které se mu stále vracejí a mají pro něj symbolické významy.

Význam některých z těchto symbolů se autor snaží vysvětlit:

Pohovka vyvolává vzpomínky na stavy zoufalství a chybějící síly na zápas s halucinacemi v podobě nereálných, ale přesto přítomných osob, pohybujících se po místnosti, stavy děsivé a svůdné zároveň.

Vrak evokuje jeho vnitřní sílu, touhu obnovit zničené. Je to jako když se fragmenty slov a zvuků ozývají z vraku, jako rezonance něčeho ztraceného, něčeho zadržovaného, něčeho nevyřčeného, nevyřešeného.

Židle je platforma, kde se sny a myšlenky derou na povrch, kde mají být zkoumány. Stejně tak je fascinován prázdnou židlí. Cítí, že lidé jsou přítomni kolem ní i na ní, přítomnost a nepřítomnost je současná.

Okno, prázdné místnosti a dveře to je jasný odkaz na jeho klaustrofobii. Přes otvory v místnosti a volná prostranství může uniknout a zachovat si jasné myšlení. V těchto prázdných místnostech a prostorech se setkává s vnějšími podněty, které může vnímat všemi smysly.

Volně plovoucí nebo vznášející se předměty symbolizují odstup od jejich fyzické fixace v místnosti. Po nějakou dobu se předměty vymanily ze své fyzické vazby. Potřeba řídit všechny fáze života tyto objekty osvobodila a vznášejí se volně v prostoru.

Pustá místa, místa, která z různých důvodů náhle opustili lidé, kteří zde žili. Setkání s fragmenty celého jejich života. Opuštěné předměty a stopy, které zůstaly v místnosti, nyní mají svůj vlastní vyšinutý osobitý život. Svědectví těchto opuštěných scén se nepochybně vrátí do zvláštního stavu klidu, rozjímání a reflexe.

Stín. Často používá stín, který vrhá někdo jako hlavní postava na obraze. Stín ukazuje realitu univerzálním způsobem, bez poznání a identity.

Jensenovo malování (akvarely a rozsáhlé práce v akrylu na plátně), se vyznačuje určitou vzdušnosti a (zdánlivou) náhodností, je složené z prvků, které nás často nechávají přiblížit se k příběhu až na druhý pohled, k příběhu, který nicméně v obraze sám o sobě nemusí nutně probíhat, je pouze naznačen: fragmenty slov, silueta nebo stín těla, zátiší, nebo téměř prázdné prostory, v nichž došlo k události nebo ještě může k něčemu dojít, podle slov autora jde „nevyřčené příběhy“, o nesčetné příběhy, se kterými se setkává ve svém uměleckém životě.