Zdeněk Beran

Studie prostorového zmatku

Galerie Litera | 3. 11. 2014–19. 12. 2014

Dobrý večer!
Po březnové výstavě „Rodné hnízdo (po letech)“ ve Vítkovce, tedy Beran letos i v Liteře, na výstavě nazvané autorem „Studie prostorového zmatku“. Ve spojení s oběmi galeriemi pak již na jeho celkově desaté výstavě. Po modelech, asamblážích, kresbách, fotografiích a obrazech teď polygrafická technologie sítotisku s přemalbou. Celá anabáze neměla ale zpočátku vůbec žádné výstavní ambice a byla značně komplikovaná, především k Beranovu celoživotnímu odmítavému postoji ke všem grafickým technikám, hlavně ve spojení s jeho osobou. On sám udělal ve svém životě pouze dva velké grafické listy, ke kterým byl ale do značné míry vyprovokován. Omezená série sítotisků z jeho třech původních kreseb vznikla na popud, přání pana Chrudimského, jako plánovaná členská prémie pro Uměleckou besedu. Po dohodě s autorem i galeristou. Tedy pouze sítotiskové verze třech kreseb, třech motivů. Potud ještě vše celkem bez komplikací. Ty nastaly v okamžiku, kdy se celá sestava dala Beranovi k podpisu. Najednou se zasekl, k akci se nehlásil, na nic se nepamatoval, nebo spíše nechtěl pamatovat, v duchu svého přijmení tvrdohlavě trucoval. Nakonec ale, po delší době a nerad, tisky podepsal. Tím to celé mělo skončit a v této fázi také skončilo. Když jsme ale viděli s Mílou tu jeho frustraci, navrhli jsme mu, ať ji dá naplno najevo a vypořádá se s tisky po svém, tedy v jeho případě odmítavou, konfrontační přemalbou. To ho okamžitě zaujalo a i radostně na to přistoupil, tedy když jsme mu vysvětlili, že teď to může barevně znectít a vyjádřit odstup dle svého. Odložil tedy pro tuto chvíli malbu svých oblíbených a v poslední době i jediných formátů 150×100 a svá malířská gesta věnoval papírům. S pomocí akrylu, tužky a pastelek to pojal na některých přemalbách až nepřátelsky. Někde vstoupil pár tahy jen okrajově, jinde naopak celý původní motiv zcela potlačil, vymazal. Časem ale stále více přestával reagovat na předlohu a byla to více emocionální reakce na vlastní momentální situaci. Ve výsledku ale stále více, či méně marasmus. Nakonec už nešlo o ostré vymezení se vůči těmto tiskům, ale o vymezení se ke všemu, ke všem problémům, starostem, splínům a bolestem, bolestem těla i ducha, které zažívá, přežívá, snaší, nesnaší. Ze sítotisků se stává jen záminka, možnost ulevit si, alespoň částečně ze sebe dostat ten každodenní zmar a zakonzervovanou beznaděj. Na dvaceti vystavených přemalbách se opakují tři motivy – největší soubor deseti tisků je kufr s polovypuštěnou duší, pětkrát je to kufr s nainstalovaným úsměvem a pětkrát detail dveří s bezpečnostním řetízkem. Někde je přemalba propracovaná, snad i promyšlená, někde je to opravdu jen okamžitý atak, úder, výbuch skoro nekontrolovaných pohybů po papíře. Dost dobře se dá odvodit Beranovo často neradostné vnitřní rozpoložení. Jednotlivé motivy jsme uspořádali do souborů a k sobě, pouze s jednou výjímkou, kdy jsme záměrně samostatně umístili agresivní genitální zkratku. Tento, nejenom Beranův oblíbený motiv, se na přemalbách objevil několikrát, ale takto solitérně nám to přišlo naléhavější, než v celém davu geometrických útvarů. Onu naléhavost okamžiku, nebo možná plovoucího duševního stavu, vyjadřují opakující se potvrzující podpisy u některých tisků. Teprve v tomto okamžiku nás napadlo udělat z věcí výběr a prezentovat ho výstavou. Výstavou pro Berana komorní, ale se všemi jeho rozpoznatelnými a výraznými charakteristikami. Chtěli jsme jen vytrhnout a takto zveřejnit pár stránek z denníku pocitů a nálad starého, unaveného a nemocného muže a udělat mu tak snad trochu radost při jeho nepřetržitém studiu prostorového zmatku! Děkuji za pozornost!

M. Horák, Praha, 3. 11. 2014