Petr Bareš

Pastely

Galerie Navrátil | 28. 1. 2014–28. 2. 2014
 

Vážení přátelé,

poněkud ztajená tvorba významného restaurátora akademického malíře Petra Bareše, které je zde poskytnuta možnost většího souvislého představení, se může v mnoha aspektech jevit jako překvapující. Petr Bareš během své dlouholeté a mimořádně plodné restaurátorské činnosti samozřejmě přichází do těsného styku s různorodými formami výtvarných děl, nahlíží zblízka do jejich vnitřní, často značně devastované struktury. Jeho profese jej nutí lézt po lešení do chrámových kopulí za velkorysými freskami barokních umělců a současně se pokouší ošetřit křehkou strukturu oltářních obrazů. V mé vzpomínce zůstává návštěva jeho bývalého ateliéru v Břevnově, kde se tehdy zabýval restaurováním špičkového Willmannova oltářního obrazu „Mučení sv. Bartoloměje“, kdy identifikoval záměrně použité strukturální prvky v podmalbě bohaté formální škály tohoto téměř expresivního barokního malíře. Na druhé straně – v opačném gardu – dovede citlivě akceptovat minimalismus mizejících stop gotické nástěnné malby, jako např. v kostele sv. Klimenta ve Staré Boleslavi. Snad teprve na základě povědomí o tomto velkém formálním rozpětí, s kterým Petr Bareš přichází do styku, můžeme potom nahlédnout i do jeho soukromé kuchyně. Je překvapivě vybavena ingrediencemi, jejichž vůně je patrně záměrně co nejvzdálenější pachům předmoderního historizujícího uměleckého tvarosloví. Jako bychom se spíše měli přesunout do značně vzdálených končin, kde v exoticky fantaskních polohách se čas od času mohou vynořovat snově sladká strašidla. A tak může vznikat bezděčné vědomí souvislosti spíše se jmény, jako jsou Paul Klee, Joan Miró a z ještě vzdálenějších končin se nabízí Mexičan Rufino Tamayo, Kubánec Wilfredo Lam, či arménský Turek žijící v New Yorku Archile Gorky. I na tvorbu Petra Bareše se pak může překvapivě hodit charakteristika Piera Restanyho, že u těchto umělců se jedná o zdánlivě formální abstrakci založenou na delikátní souhře barevných hmot a lineárních prvků a především na hledání originální sémantiky, jejíž tvary jsou prosyceny více, či méně zastřeným fantaskním symbolismem. Tito umělci kombinují domácí domorodé tradice s evropským moderním uměním, zvláště kubismem a surrealismem. Petr Bareš přesvědčuje, že i v českých luzích a hájích, zvláště v jejich rekreačních enklávách, se mohou vyskytovat podobné bytosti, neboť i zde srostlice barevných průniků se seskupují do fantaskních figurativních útvarů, kterým nechybí vybraná barevné harmonie a přes abstrahující střízlivé tvarosloví i jemný humor. I zde na jasně definovaných plochách obrazového pozadí dovádějí hejkalové a rarášci, kterým se podařilo přemístit do světla z temných půdních zákoutí a vynutit si tak obecnou pozornost. Malba Petra Bareše je vytříbená a navýsost kultivovaná. Již jsme si řekli, že zde nejde o výtvarný projev striktně abstraktní. Odkazuje spíše na vědomou a intelektuálně řízenou stylizaci modernistického tvarosloví, včetně specifických náznaků symbolistních prvků. To vše, spolu s malířsky precizním a současně odlehčeným projevem, může na dnešní výtvarné scéně řadit tvorbu Petra Bareše do jedné z variant postmoderní hry – hry s odkazy tradice, tentokrát však tradice modernistické. Je to překvapivé vyznění u umělce, který se svou profesí převážně věnuje umění předmodernímu. A nebo je to právě proto?
 

prof. Zdeněk Beran, ak. mal.