Nitsch

Galerie Navrátil | 9. 5. 2013–26. 7. 2013
 
Čtvrté veřejné spojení galeristy Miloslava Navrátila s rakouským umělcem Hermannem Nitschem! Tedy co se výstav týče. Jejich spolupráce začala v roce 1994, kdy v Liteře na Karlínském náměstí provedl Nitsch svoji „lehreaktion“ s pořadovým číslem 91. Mimochodem, k dnešnímu dni se soupis jeho akci zastavil prozatím u čísla 137 a Litera je v dlouhém seznamu stále jedinou českou adresou! Tento nadstandardní vztah pak Nitsch potvrdil i v roce 2005 osobní účastí ještě v Tomášské, na rozsáhlé a kompletní videoprojekci záznamů akcí z let 1962-2004 v rámci koncepce Das Orgien Mysterien Theater, tedy Divadla orgií a mystérií. O čtyři roky později jsme pak z Prinzendorfu přivezli do Litery 14 Nitschových „krvavých“pláten, doplněných o obraz s potřísněnou pracovní košilí a malý oltář s rouchem. Spolu s tím byly vaystaveny fotografie Jaroslava Brabce, který na 44 černobílých snímcích zachytil právě Nitsche. Proto byla výstava prezentovaná jako společná Nitsch – Brabec. Na vernisáži této výstavy byla zároveň představena unikátní mapa čtyř zvětšených a podepsaných Brabcových fotografií Hermanna Nitsche, doplněných textem, kterou vydala galerie v malém, limitovaném nákladu. Jedna z fotografií pak byla podepsána Nitschem. Do části nákladu slíbil Nitsch jednu fotografii přemalovat. Výsledek této velké touhy a především dlouhé a náročné snahy teď můžete na této výstavě ve Vítkovce vidět. Snaha dotáhnout věc do nějakého konce trvala přes tři roky a často se podobala nekonečnému a i marnému snažení bez šance na úspěch, navzdory umělcově značné ochotě a vstřícnosti. Celá záležitost vyžadovala ale větší než malou míru tolerance, trpělivosti a hlavně víry, neboť Nitsch je bezesporu jednou z největších žijících hvězd současného světového výtvarného umění, dnes již ale také dobře fungující firmou a obchodní značkou a jeho vytíženost a zaneprázdněnost je opravdu enormní.
Přední prostor galerie je tedy vyhrazen Nitschovým přemalbám Brabce. Čtrnáct adjustovaných fotografií třech motivů s jedním společným jmenovatelem, všechny Nitschem podepsané, datované a především barevně více, či méně poznamenané. Řadu osmi fotografií Nitsche, skoro utopeného v listoví mohutného stromu, doplňuje pět fotek identifikačního plnovousu a jeden až biblicko –filosofický portrét. Sám Nitsch do fotografií vstupuje fixem nebo mastným pastelem. Jeho komunikace s fotografickým námětem je až překvapivě umírněná, neagresivní a nedominantní. Asi záměrně, jako by mu bylo i líto fotografie za každou cenu takto vylepšovat. Proto do nich zasahuje jen nenápadně, až minimalisticky rovnou čarou, překřížením čar, množinou čar v podobě barevné stužky, kresebným zašmodrchancem atd. S pokorou, až submisivně, skoro bez větší potřeby fotografie označkuje, ale nechce je viditelně přetlačit, nebo upozadit, naopak, svým přiměřeným vstupem jim neupírá nic ze síly výrazu a výtvarné kvality.

Fotograficky přínos Jardy Brabce na tomto projektu je výrazný a nezpochybnitelný, v tomto případě a na této výstavě jde ale především o prezentaci zásahů Nitsche do Nitsche a fotografie zde byly „jen“ návodem, nápovědou, prostředkem.
V zadní části galerie je osm velkoformátových adjustovaných grafik. Sedm kombinovaných technik z cyklu „Die Architektur des Orgien Mysterien Theaters“ z let 1984-89, z Mapy II, která kompletní obsahuje 16 grafických listů. Jednotlivé listy mají velikost 70×56 cm a liší se především v barevnosti provedení, kdy např. litografie je ve žluté a červené, středové výrazné rytí, lept pak v červené a zelené, nebo litografie je červená a zelená, střed pak v zelené a černé atd.

Umění je život, to je také Nitschovo celoživotní krédo, Orgien Mysterien Theater je pak jeho život, kdy on sám je jeho součástí a především hlavním režisérem, stavitelem, skladatelem i architektem tohoto všepřesahujícího Divadla. Litografie Architektury Divadla orgií a mystérií jsou architektonickými návrhy, fiktivními plány podzemních světů, měst, svébytných, komplikovaných, mnohovrstevných organismů. Žijících a fungujících organismů. Celků, strukturovaně a sofistikovaně propojených a na sebe v detailech navázaných. Každá část zde má svůj význam, funkci a smysl, jedna bez druhé nemůže fungovat, ani existovat. Jde o modely a variace dokonalého nervového systému inteligentního a živého urbanistického společenstva, s propracovanou infrastrukturou. Vize patrových bludišť a komunikačních propletenců tepen, žil, krevních řečišť, to vše s řídícím střediskem, jakýmsi centrálním nervovým systémem. Mozkem i srdcem dohromady. Proto je také oddělená a zvýrazněná středová část každého jednotlivého plánu zde intenzivně protkaná a zahuštěná. Ne náhodou rozpoznáváme podoby krevního oběhu, zažívacího traktu, ledvin, jater, plic atd. Nitschovy fantastické představy, anatomické plány sídlišť jsou analogií, odkazem na lidský organizmus a jeho fungování v celé své složitosti. Všechny zde vystavené grafické listy jsou různými a přesto tak stejnými exkurzy do labyrintů Nitschova vnitřního vesmíru. Tento jeho sci-fi koncept doplňuje, možná i rozbíjí barevná serigrafie z roku 2001. Konečně tedy pro Nitsche tak typická akční a především pak převážně rudá záležitost. Jak již jsem na jedné jeho výstavě zmínil, sám Nitsch říká:“Dal jsem barevné substanci pro mne jedinou možnou barvu, barvu krve, rudou!“
 

Výstava Hermanna Nitsche byla v tomto termínu plánována také proto, že v srpnu tohoto roku oslaví Hermann Nitsch své 75-té narozeniny! Osobně ho pak na výstavě u Navrátila uvidíme pravděpodobně až v roce 2015!

M. Horák