Galerie Litera

Rok dvacátý

Galerie Litera | 2. 9. 2011–30. 9. 2011

Hnízdil Anderle Novák Singer Nepasický Beran Kubový Brázda Dzurko Karlík Janošek Pauzer Benda Štenclová Králová Cudlín Del Risco Purkrábková Podzemná Klimeš Oriešek Skála Pelichovský Brabec Adamec Materna Komárek Fink Giai- Miniet Brunner Chabot Beránek Sozanský ONA B. Nitsch Sobotka Sovák Matzenauer Janoušková

Dobrý večer!

Poslední lednový den zde pět výtvarníků – Beránek, Brázda, Materna, On, B.A. Sobotka, odstartovalo společnou výstavu k jubileu galerie. Výstava se jmenovala Litera – Rok dvacátý. Pod stejným názvem, tentokráte v předposlední květnový den, jsme zde zahájili výstavu dalších pěti – Brabce, Chabota, Nepasického, Pauzera a Skály. Dnešním dnem tedy Rok dvacátý – Rok Litery vrcholí, protože na den přesně před dvaceti lety, tedy 2. 9. 1991, galerie svoji činnost zahájila. Celá její historie, její životopis, je přesně a přehledně definován zde vytištěným přehledem výstav. Snad k tomu jen zmínit, dodat, že po čtyřech výstavách v prvním roce, hned v roce příštím, tedy 1992, zde již proběhlo výstav 13, což je patrně již nepřekonatelný rekord v počtu výstav v jednom roce.

Nepřetržitý provoz přerušila pouze povodeň v roce 2002. Rok následující ji již Franta Skála prostřednictvím své Karlínské kaple definitivně resuscitoval. Počet výstav v Liteře, včetně této, se dostal k číslu 166. Na těchto výstavách se představilo více než 100 výtvarníků českých i zahraničních.

K dnešní výstavě oslovil Míla Navrátil s velkým předstihem vybranou množinu lidí, která by neměla na dnešní narozeninové párty chybět. Tu pak doplnil o další čtyři vybrané, ale neoslovené, protože již nežijící. Někteří z oslovených věci přinesli, jiní souhlasili s prezentací jejich věcí ze sbírek galerie. Pár se jich ozvalo pozdě a někteří se bohužel neozvali vůbec. Několik z této skupiny je zde ale stejně zastoupeno, protože k Liteře patřili, i když z různých důvodů již dnes nepatří. Podruhé bohužel. Snad jen ve dvou případech bohudík. Pouze jeden jediný z tady prezentovaných nebyl osloven, ani vyrozuměn o výstavě vůbec a to vzhledem k jeho obchodním kontaktům. Konečný počet vystavujících se nějak sám zastavil, zaokrouhlil na čtyřicet, z nichž je sedm zahraničních. I když jsou všechna jména napsána ve vstupu do galerie a na pozvánce, chci je přesto zde vyjmenovat. Beran, Kubový, Anderle, Novák, Nepasický, Brázda, Singer, Karlík, Dzurko, Janošek, Benda, Pauzer, Del Risco, Štenclová, Cudlín, Králová, Podzemná, Sovák, Purkrábková, Klimeš, Oriešek, Skála, Pelichovský, Brabec, Adamec st., Adamec ml., Hnízdil, Materna, Komárek, Fink, Brunner, Beránek, Giai-Miniet, Sozanský, Chabot, Sobotka, Ona B., Matzenauer, Nitsch a Janoušková.

Jedinou podmínkou, kriteriem pak tedy bylo, zda-li zde vybraní vystavovali?! A dále pak, jaký vztah k nim měl, má galerista sám. Nakonec ale i toto vzalo ve třech případech za své. V instalaci samotné pak nic nehledejte, žádné souvislosti, vazby, vztahy, skryté významy. I když tady musím lehce škodolibě dodat, že jsme si přece jen pár instalačních žertíků dovolili. Snažili jsme se ve finále tu značně různorodou sestavu uspořádat tak, aby se to líbilo nám. Doufám, že to takhle ani vás neurazí. Pravidelný návštěvník zcela jistě zaznamená, že některé věci již viděl. Zcela záměrně jsme pak díla neopatřili žádnými popisky, tedy ani jmény. Pro dnešní den totiž nejsou výjimečně vystavující ty hlavní hvězdy, tou je pro dnešek bezesporu sama galerie. Když dorazíte k někomu domů na privátní oslavu, tak pravděpodobně také nebude mít na zdi výtvarná díla se jmény autorů. A tady jste vlastně jako na privátní oslavě u Míly doma. Navíc bez štítků je takto galerijní prostor čistší, intimnější a přátelštější. Většině z vás pak nebude dělat problém přiřadit jednotlivé věci k jednotlivým jménům.

Když Míla výtvarníky oslovil, mělo to malý dovětek, že ona věc může být i nějak vztažena k Liteře, ale nemusí. Sami posuďte, kdo a jak si toto podzadání vzal k srdci. Ivo Pelichovský v tomto směru nasadil laťku opravdu hodně vysoko.

Narozeninové setkání doplňuje pohyblivými obrázky krátký, přes sedm minut trvající film Mirka Vránka. Tento naprosto unikátní a dosud nezveřejněný záznam zachycuje při práci, tedy spíše při gestické pantomimě, Františka Skálu se štětcem, válečkem a barvou, jak boří svoji v Liteře vytvořenou Karlínskou kapli. Že ho práce opravdu mimořádně těší, je vidět na jeho jedinečném výrazu, že pak přikládá této akci také mimořádný a slavnostní význam, to pak jednoznačně demonstruje svým společenským oděvem. Ale i v tomto případě, a tady je to obzvláště těžké, jde především o Literu.

Všem výše jmenovaným a zde dnes vystavujícím gratulantům bych chtěl moc poděkovat, dvakrát pak poděkovat těm z nich, kteří se i osobně dostavili. K nim bych ještě opravdu rád přidal jedno jméno – Chrudimský. Ten, vedle třech výtvarníků, i zde dnes zastoupených- Sozanského, Komárka a Pauzera, byl a je, jako její nejvěrnější fanda, jediný s galerií Litera od jejího zrodu dodnes.

Pochopitelně také děkuji, děkujeme vám všem, kdo jste sem dnes přišli, protože právě vaše účast je tou nejlepší gratulací galerii. A samozřejmě ta úplně největší gratulace patří na závěr samotné oslavenkyni, tedy Liteře! Tak tedy všechno nejlepší a díky!

Děkuji za pozornost