Pavel Brázda

Retrospektivní výstavka k 85. narozeninám

Galerie Litera | 4. 10. 2011–4. 11. 2011

I když Pavel Brázda překročil svou pětaosmdesátku, nepřestává být stále dost živý a tvořivý. Ukáže to na výstavě svých nových obrazů z tohoto roku ještě před jeho ukončením. Teď ale si dovoluje k zmíněnému jubileu zveřejnit především ukázku z dosud neznámé části jeho díla z poslední doby. Dává tím nahlédnout do souvislostí, z jakých vznikají některé jednotlivé obrazy. A tím do dobrodružství, s jakým je spojena jeho racionálně vedená a přitom spontánní výtvarná činnost. Užívá k ní, jak známo, jako své dílny alespoň částečně počítač.

Jejím základem jsou postupně formované a definitivně zformulované kresby na papíře, které se dál už nemění. Po jejich přenesení do počítače nastává hra, někdy i práce, spojená s postupným barevným řešením. Probíhá zpravidla v řadě fází, v kterých se k nim autor několikrát vrací a obměňuje barevnost linií a ploch. Míchání barev k dokončení formálního řádu i výrazu tu probíhá jemněji než na tabulových obrazech malovaných štětcem, nebo v přípravě serigrafie. Výsledný dojem z digitálních grafických listů i obrazů na plátně je obdobný. Základní živou rukodělnost zajišťuje původní kresba. Odpadá mechanická činnost, jakou bylo několikanásobné přetírání linií a ploch štětcem. Vytváření obrazů se tím stává o něco hravější, i když někdy také neméně pracné a složité, než dojde k jednoduchým výsledkům. K formálně minimalizovaným obrazům, redukovaným na barevné linie a plochy, je tato technika zcela vhodná a její řemeslo dobře slouží záměrům jejího autora. U některých grafických listů, případně i obrazů na plátnech, k ní Brázda připojuje techniku digitální mezzotinty, kterou objevil v možnostech počítače a naučil se ji svým způsobem používat. Zrněný povrch takto oživených plošně založených obrazů mu připomíná jeho zálibu v mozaikách a dávných textiliích, i něco z pointilismu. Jeho docílení není věcí mechanického převodu a vyžaduje zvláštní přípravu.

Zde stojí za to podotknout, že Brázda svou výtvarnou činnost, poněkud usnadněnou počítačem, v důsledku toho nijak rychle neodbývá. Začíná s ní obvykle po odjezdu Věry Novákové do jejich ateliéru, kterému většinou předchází společná procházka, potřebná i k udržování dobré fyzické kondice, v 9 až 11 hodin a po obědě v blízké školní jídelně v ní pokračuje – pokud se někdy nebaví jinak – zpravidla v 11 hodin večer. Proto je jejím výsledkem značné množství nových obrazů.

V zaujetí hrou s předkreslenými náměty vznikaly také – a to je předmětem této výstavy – řady jejich barevných variací. Některé nepříliš odlišné k výběru té nejlepší a konečné. A jiné, které mění počáteční barevnost podstatněji a s ní i výraz a jeho barevnost natolik, že z toho vycházejí jiné a další nové obrazy. Někdy z toho vzniklo několik možností a jindy – v uchvácení takovou hrou, kterou umožňuje toto nové řemeslo – dlouhé a mimořádně početné řady. Jejich nejobsáhlejší ukázkou je 37 variací obrazu Architekt. Jeho jiná variace zde nezastoupená už byla vystavena, podobně jako většina – ne všechny – zdejších námětů. Kromě takových prototypů je na této výstavě naprostá většina obrazů neznámých. Jsou tu natolik nahuštěny, že bezmála každý z nich by se mohl daleko lépe uplatnit samostatně, umístěn s dostatečnými vzájemnými odstupy. Potíž je v tom, že Brázdovy obrazy ani v posledních letech nenalézají dost volného prostoru k takovému vystavení, v jakém by bylo možné, nebo alespoň snadné, lépe je vnímat. Bývá tedy na návštěvnících, aby si z jejich přehuštěných instalací vybrali, co je zaujme a hleděli se na to soustředit. Vstoupení do jednotlivých obrazů je za těchto okolností ztížené a náročné. Nedá se dost dobře a uspokojivě odbýt rychlou prohlídkou.

Dále je dlužno poukázat na to, že na této výstavě jsou umístěny obrazy, anebo obrázky, v jejich minimálních formátech. V této podobě nebyly a nejsou (kromě několika větších formátů) vůbec určeny ani pro ty nejmenší možné číslované grafické listy. Jsou to totiž první zkušební tisky, některé ne zcela dotažené, tedy jen jakési předběžné skici pro budoucí grafiky i plátna. Nebo alespoň pro některé z nich. Jsou to součásti autorova rozsáhlého základního fondu, pořizovaného pro jeho osobní potřebu. Proto jsou na pozvánce uvedeny jako pohled do jeho dílny. Ve svých konečných fázích budou, a to také a především nové obrazy z tohoto roku, dohotovené zatím jen v počítači, v dohledné době postupně realizovány. Nicméně i s uvedenými výhradami může tato nevelká ukázka obrazů minulejších v jejich základní koncepci posloužit k představě, jakým způsobem probíhá u mnoha námětů tato volná tvořivá činnost.

I když Brázda užívá ke svému řemeslu nových technických prostředků, záleží mu především na vytváření klasických obrazů. Navazuje v nich na tradice umění moderního i středověkého a starověkého, evropského i mimoevropského, včetně umění přírodních národů. K tomu má v oblibě výrok Tristana Tzary: Mám rád staré dílo pro jeho novost. Jinak než v takovém obnovení nemají použitelné tradiční podněty a jejich osobní syntéza smysl alespoň pro tvořivou činnost. Nadto jsou měřítkem poněkud pohyblivých, ale i tak vcelku trvalých hodnot globální kultury. Jejich udržení i další rozvíjení pokládá Brázda za nezbytné k jejímu přežití a živému pokračování. K takovým hodnotám by si ideálně přál dojít, nebo se k nim alespoň přibližovat ve svých poněkud nově pojímaných obrazech takto souměřitelných. Jejich námět i výraz přitom vycházejí jak z jeho osobních situací, tak z prožívání současného světa. Ten ve své zvláštní novosti podstatně ovlivňuje i formální řád Brázdových obrazů, jejich tvarosloví i barevnost.

Přemysl Arátor