Galerie Navrátil | 15. 9. 2010–29. 10. 2010

Když jsem kdysi kráčel potemnělou ulicí, kdesi na okraji města, v čase, kdy už cizí člověk budí podezření či zvídavost, všiml jsem si pohybu záclon a siluet hlav za sklem oken.

Tento všední zážitek zůstal natrvalo vrytý v mé paměti a já se ho touto výstavou pokouším „vysvobodit“.

Patřím k lidem, kteří mají za vlastní „existenciální“ pocity a nijak se za ně nestydí.

Pak tedy: Co je hlava za oknem?

Stává se prchavou plochou a já se jí mohu zhostit pouze kresbou.

Otevřu-li okno, nalézám prázdnou místnost nebo stěnu a nikoho nenacházím.

Z druhé strany okna – vše, co minulo.

Blázni, soudci a odsouzení, senzitivové a drsňáci.

Obličeje z dávné minulosti, ale, možná, i ty co tu nebyly z různých epoch.

Pokusil jsem se smýt čas, možná, že uměle, ale i neuměle, protože jen v prchavosti světa můžeme nalézat.


prof. Jiří Beránek