František Skála

Tabulky

Galerie Litera | 13. 3. 2007–27. 4. 2007

Existuje obecná shoda o tom co je krásné? Do jaké míry je to ovlivněno takovými faktory jako je paměť minulých životů, genetický vklad po předcích, doba a místo na zeměkouli kde se člověk narodil a kde žije, výchova, vědomosti, věk?
Jsme schopni bezpečně rozeznat krásu vzniklou ve staré Číně, Řecku, Egyptě, ba ještě dále, krásu kterou stvořil prehistorický lovec na stěnách jeskyní. Tento člověk je z dnešního pohledu označován za primitivního. Jak je tedy možné, že my to nedokážeme? Od které doby začala vznikat krása účelově falešná, označovaná v umění za kýč a kde je její hranice? Je to oko, mozek nebo srdce, kdo má libé pocity při sledování skladby barevných tónů? Oko rozezná stovky barevných odstínů. Co je to barva? Substance odrážející světelné spektrum. Její nejen optická kvalita záleží na materiálu, který toto spektrum rozkládá. Čím vnímáme barvu, když někteří nevidomí jsou schopni barvu rozeznávat? Pod obchodní značkou jednoho tónu se skrývá škála rozdílných kvalit stejně jako u chutí pod označením houska nebo rajče. Eskymáci mají bohatou barevnou stupnici bílých. Jak to, že řekneme „teď ano, teď ne“? Shodnou se na tom dva lidé, kteří spolu žijí nebo i ostatní? Jak to, že někdy ano a někdy ne? Jsou lidé, kteří se většinu dne a většinu života dívají v umělém světle na monitor, schopni tyto podstatné rozdíly, které utváří kvalitu života, rozeznat? Jak to, že někdo ano a někdo ne?
Proč se nám zdá být krásnější barva, jejíž celkový tón je utvořen z jiných barev, jako látka utkaná z různě barevných nitek? Stejně tak, jako život člověka prožitý s plným vědomím prožitku nebo den, který se podobá krystalu s množstvím fazet zážitků a pocitů. Jak funguje zákon kontrastů, kdy barva komplementární dá vyniknout té druhé? Ovlivňují se navzájem barva, tvar a kompozice? Jak to, že dlouhý pobyt ve tmě nám umožní vidět jako nikdy před tím? Existuje fyzický hlad po kráse, jehož ukojení přináší slastný pocit naplnění?
Na všechny tyto otázky existují odpovědi. Kdybychom však ztratili úžas nad těmito rozumem neuchopitelnými věcmi, který provází jakýkoli tvůrčí proces, byli bychom mrtví.

 

František Skála Tabulky: CO TO JE?

1) OBRAZY
2) INSTALACE
3) Kulturní bohatství obsažené v barevných odstínech pokladu tabulek vytvořených s velikou péčí k neznámému účelu z ručně vyráběných, těžko identifikovatelných historických plastů.
4) Do poloviny minulého století existoval v Praze archiv, jehož karty s tajnými informacemi o vzniku a chodu světa, podle své povahy po staletí ovlivňovaly barvu nosičů původně neutrálních materiálů, doručených stvořitelem (resp. mimozemšťany). Tento archiv měl sloužit jako centrální dokumentace lidského rodu, avšak v 50. letech byl v průběhu studené války nedopatřením nenávratně skartován církví.
Několik zbylých fragmentů se dostalo do rukou mladičké vědecké pracovnice výzkumného ústavu polymerů, aby se zabývala jejich chemickým složením. Na celou kausu se pod vrstvou politicky důležitějších událostí zapomnělo, avšak mladá chemička objevila neuvěřitelné vlastnosti základního materiálu. Nechala si však své poznatky pro sebe a využila je ve svém soukromém životě.
V té době se zamilovala do staršího skladníka českých loděnic a protože jejich láska z mnoha důvodů nemohla být naplněna, udržovali tajný vztah po dobu 20let. Tabulky, které vyráběla složitou technologií za použití zlata (časově náročnou jako tvorba japonských luků nebo kování samurajských mečů) imitovaly vlastnosti původního materiálu. Byly schopny pojmout informaci, která ovlivnila barvu tabulky a pak jí následně vydat zpět. Čtení milostného dopisu však vyžadovalo schopnost jemného vnímání vycvičenou dlouhodobou koncentrací. A právě takovými možnostmi disponoval její milenec, který měl jako skladník dostatek času. Jako maskovací manévr pro všetečné kolegy si jako koníčka nalepoval do tabulek nepochopitelné obrázky, které však pro něho zůstávaly pokračováním dopisů.
V 70tých letech spolu velice obtížně uprchli z totalitního Československa, ale tragicky zahynuli v letadle, které havarovalo v Equádoru. Toto je fragment jejich korespondence.

 

FRANTIŠEK SKÁLA
František Skála se narodil v roce 1956 v Praze. Vystudoval řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole (SUPŠ Praha, 1971–1975) a v roce 1982 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP Praha), obor filmové a televizní grafiky.

Prvních významných úspěchů dosáhl jako ilustrátor dětských knih a získal řadu ocenění. V roce 1995 reprezentoval svými ilustracemi Českou republiku na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Jeho kreslený seriál „Velké putování Vlase a Brady“ měl být uplatněn v celovečerním animovaném filmu, na kterém pracoval několik let; projekt se však nerealizoval.

Vedle ilustrace se od počátku 80. let začal prosazovat i jako sochař a tvůrce pozoruhodných objektů a instalací, a tím naplno vstoupil do povědomí veřejnosti. Své dílo představoval nejen na samostatných výstavách, ale i na výstavách s generačními druhy ze skupiny TVRDOHLAVÍ, 1987–1991, která postmoderně utvářela tehdejší výtvarnou scénu a jejíž byl Skála zakládajícím členem. Dále je skutečným členem tajné organizace B.K.S. (Bude konec světa), od roku 1985 komturem Řádu Zelené Berušky. Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění: hraje a zpívá v Malém tanečním orchestru Universal Praha a ve skupině Finský barok. Je členem divadla SKLEP a vokálního tria TROS SKETOS.

V roce 1990 obdržel čestnou cenu a v následujícím roce hlavní Cenu Jindřicha Chalupeckého, kterou založil a uděluje Václav Havel. Součástí této ceny je tříměsíční pobyt v Headlands Center for the Arts v San Franciscu v USA.
Od roku 1992 pracoval na řešení interiérů divadelních prostorů Paláce Akropolis v Praze.
V roce 1993 byl vybrán, aby reprezentoval Českou republiku na 45. benátském bienále. Do Itálie se vydal pěšky a v českém pavilonu pak vystavil kresby z této 850 km dlouhé pouti a křehké¨objekty z nalezených předmětů. Jako hostující umělec pobýval na uměleckých univerzitách v Austrálii a USA.
Všechny tyto polohy uměleckých aktivit, ve kterých se pohybuje, se vyznačují výjimečným citem pro materiál, smyslem pro humor a nespekulativním, pozitivním přístupem k tvorbě.
Výstavu „Skála v Rudolfinu“ uspořádanou na sklonku roku 2004 navštívilo přes 40 tisíc návštěvníků a stala se nejúspěšnější výstavou roku.
Skála získal cenu „Osobnost roku“ v anketě, ve které hlasovalo 61 historiků, teoretiků a publicistů a dokázal tím, že existuje současné umění, které oslovuje jak laickou, tak odbornou veřejnost.
Výstava pokračovala v Egon Schiele art centru v Českém Krumlově a do konce ledna 2006 v Moravské galerii Brno.
K výstavě vyšla obsáhlá monografie dosavadní Skálovy tvorby a jeho cestovní deníky Praha – Venezia v nakladatelství Arbor Vitae. Dále kniha fotografických cyklů „ŠARK“ v nakladatelství Kant a menší monografie od Petra Volfa v nakladatelství BB Art.