Cristian del Risco

Galerie Navrátil | 5. 3. 2007–30. 3. 2007

Cristian del Risco
Narozen 1975 v Camaguey na Kubě /
Narodil se a vyrůstal na Kubě a v roce 1987 se s maminkou přestěhoval do Prahy, kde absolvoval základní školu. V 15 letech se Cristian přestěhoval do Miami, USA za otcem. V Miami vystudoval gymnázium a poté v letech 1995-1998 studuje vysokou uměleckou školu New World School Of The Arts – obor fotografie a nová média. Po třech letech studia Cristian školu opouští a vydává se vlastní cestou. Během čtyř následujících let pracuje jako webdesigner a zároveň se věnuje volné umělecké tvorbě. V roce 2003 se vrací zpět do Prahy.

Cristian del Risco vystavoval v různých galeriích v Miami / South Florida Art Center / i v České republice. V Praze vystavoval například v galerii Fotografic.
 

Studia:
1995–96 MDC – Art Major – Miami, Florida, USA
1996–98 New World School Of The Arts – Cyberarts and Photography Major – Miami, Florida, USA
Společné výstavy:
1997 – Autumn : Wallflower gallery – Miami, Florida, USA
1998 – Rising Stars : ArtCenter – South Florida 1037 – Miami, Florida, USA
2000 – Digital works : Space 6G – Miami, Florida, USA
2004 – Images : Ulaanbaatar, Mongolia

Samostatné výstavy:
2004 – Images from Miami : Klub v Jelení – Praha, CZ
– Inside Out : Galerie FOTOGRAFIC – Praha, CZ
– Dreamless : Galerie FOTOGRAFIC – Praha, CZ
2005 – Wounds : Klub v Jelení – Praha, CZ
2006 – Solamente… : Galerie FOTOGRAFIC – Praha, CZ
– Vínculo / Pouto : Kulturní Dům Dobříš – Dobříš, CZ
– Bez názvu / Untitled : Kavokavarna – Praha, CZ

Texty – REVOLVER REVUE 62 / 2006

Ceny – 1993, Gold Key Award – Scholastics

 
 


Dobrý večer!
Jak jste si mohli všimnout na pozvánce, tak dnešní výstava mladého, v Čechách usazeného, kubánského výtvarníka Cristiana del Risca zde v Tomášské je bez názvu. Ne snad, že by byl takový problém název vymyslet, ale autor prostě chtěl, aby jste si výstavu pojmenoval každý sám.
Del Risco se narodil v roce 1975 v Camaguey na Kubě, kde žil až do roku 1987, kdy se s maminkou stěhuje do Prahy, kde vychodí zájladní školu. Po škole se opět stěhuje, tentokrát za otcem na Miami do USA. Zde absolvuje gymnázium a v letech 1995-98 navštěvuje vysokou uměleckou školu New World School Of The Arts, obor fotografie a nová média. Po třech letech ale studia opouští. Během následujících čtyř let pracuje jako webdesigner a věnuje se volné tvorbě. V roce 2003 se kruh uzavírá a on se vrací zpět do Prahy. Během pobytu v USA se zúčastnil několika skupinových výstav, zatím poslední je pak výstava v Mongolsku v roce 2004. Samostatných výstav se dočkal až po druhém návratu do Čech, kdy má výstavy v Klubu v Jelení, v Kult. Domě Dobříš a v Galerii Fotografic. V této galerii nalezl i svůj dočasný ateliér, právě zde vznikla všechna zde vystavená díla. Když mě Míla poslal mailem pár jeho věcí, tehdy hlavně fotek, byl jsem na vážkách. Teprve, když jsem vstoupil do galerie ve Stříbrné ulici a viděl jeho obrazy starší, nově dokončené, nebo jeden dokonce před dokončením, všechny pak rozvěšené, nebo jen tak opřené o zeď a na sebe nakupené, teprve tehdy jsem se chytil. Cristian zrovna dokončoval obraz Tres – Tři, který byl na velkém igelitu opřen o zeď, okolo po zemi byly všude plechovky s barvami, štětce, špachtle, tužky, krabice s kresbami, skicy, fotky, šablony, výstřižky. A do toho najednou naprosto přirozeně a bezprostředně vstoupil fyzicky sám autor a vyzval mě, ať se tím prohrabu a dávám si na stranu co chci a jak chci, ke každému obrazu měl poznámku, na přeskáčku mi vyprávěl jejich příběhy, kdo, kdy a proč? Nakonec se přemísťování obrazů ujal sám, tempo se zrychlilo a já v tom všem jednoduše utonul. Kubánský výtvarník mi v kubánském rytmu objasňoval pro něho tak důležité a citlivé, často ty nejosobnější příběhy. Nadechl jsem se až v okamžiku, kdy jsme výstavu zde nainstalovali a já se nechal pohltit všemi barvami, znaky, portréty, symboly, slovy, ornamenty, písmem, fotografiemi, skrytými významy, naznačenými příběhy a osudy, tajemstvím. Abychom trochu evokovali právě onu lehkost a nenucenost improvizovaného ateliéru, využili jsme zdejších oblouků a nechali některé obrazy taky jen tak opřené o zeď.
Del Risco rád vytváří série, kdy se opakovaně vrací k jednomu společnému tématu, který rozpracovává, opravuje, doplňuje, znovu a znovu do něho vstupuje, dokud má pocit, že mu dané téma má stále co říct. Ale i pak je uzavřené jen pro možnost otevřít téma nové. A jen on sám ví, kdy a jestli téma již uzavřené znovu neotevře. Tak postupně vznikají série Rituály, Dialogy, Abeceda, Egyptská kniha smrti, Sandman, Známky, Slzy atd. Se sérií Známky – Sellos jste se mohli seznámit v Revolver Revue č. 62, kde jsem i já zaregistroval Cristiana poprvé. Představuje zde ukázky ze svých podsérií Rodina, Kuba, Naboženství a Fotogramy. V rozhovoru s Terezou Pokornou a Viktorem Karlíkem pak zmiňuje, jak je pro něho a jeho tvorbu důležitá rodinná tématika, stará videa a fotografie, často z doby ještě před kubánskou revolucí. To vše pak potvrzuje i dnešní výstavou. Po revoluci v roce 1959 velká část rodiny emigruje z politických důvodů do USA a Španělska.
Další ze sérií, 10 sololitových čtverců stejných rozměrů, byla pro tuto výstavu pojmenována Slzy – Lagrimas. Jako u všech ostatních obrazů i zde jde o kombinovanou techniku, koláže, malované vzpomínky, útržky, fragmenty minulosti, pracující s unikátními fotografiemi a neopakovatelnými kresbami ze skicáků ještě z dob studia na univerzitě v USA.
Vedle sololitů je zde v galerii vystaveno 16 pláten, malovaných akrylem, do kterých Cristian vstupuje dalšími technikami, upravuje je, překrývá a tužkou, fotkou, nebo textem dovypráví. Některé symboly, odkazy, značky, slova se pak opakují, takže můžeme znovu a znovu nacházet na jeho obrazech probité ruce, různé bárky a archy, krvácející rány, kříže, domy, zvířata, patronky svatých personifikované do podoby nejbližších atd… K opakující se mouše mi např. vyprávěl, že moucha proto, že mu vyvolává stále silnou vzpomínku na jeden konkrétní oběd na Kubě, kde společně s celou početnou rodinou hodovaly i stovky místních všudypřítomných much. Sjednocujícím prvkem pro takřka všechny obrazy je pak zakomponovaná fotografie někoho z rodiny, nejčastěji pak maminky, babičky, obou dědečků, přítelkyně Evy, nebo i sebe samotného. Teprve umístěním podob svých milovaných do příběhu obrazu dostává tento punc jakési autentičnosti, stává se barevnou stránkou kroniky života a vnitřní fantazie autora. Jeho vlastní formou vyjádření úcty, obdivu, lásky a sounáležitosti k předkům, kultuře a víře.
Tak např. na obrazech Innaculata a Nefertiti jsou obě postavy oživeny podobou malířovy přítelkyně, Patronka Kuby je zobrazena s tváří jeho matky, obraz Sin titulo – Bez názvu nás spolu s autorovou maminkou a babickou přenese na pláže Varadero. Na obrazech Tres – Tři a sérii Sandman pak můžeme vidět i oba jeho dědečky. Na obraze Especies – Exempláře je pak autor sám. Zde jsou do obrazu navíc zakomponovány dopisy dědy vnukovi po jeho přestěhování do Prahy.
Fascinace Egyptem a jeho historií je zde prezentována již zmíněnými obrazy Nefertiti 1 a 2 ze série Egyptská kniha mrtvých. Dvě Abecedy vznikly z kreseb, z motivů, které byly původně plánovány jako zatím nerealizované dětské knižní ilustrace.
Neustálé hledání vlastní identity, životní přesuny, vazby k původním kořenům a tradicím v konfrontaci se současným českým obdobím života, to vše se odráží v obraze Dime cual es tu casa – Řekni mi, který je tvůj domov.
La patrona de Cuba a Innaculata – dva z klíčových obrazů Cristiana del Risca. Innaculata, nebo sedmá čakra – symboly víry a naděje, života a smrti, poslední nádech, tři lodě Kryštofa Kolumba, touha po nalezení toho jediného správného směru, zde hlavně pak pro rodný ostrov.
Lavirgen de la caridad del cobre – Patronka Kuby, příběh černé Panny, jejíž sochu najdou v moři tři Janové, jdoucí pro sůl. Nepřehlédnutelný odkaz na černou Afriku a k jazyku Lukumi, jazyku a písmu Senteros, lidí vyznávajících katolicismus a původní nigerijské náboženství yoruba. Tři z vystavených obrazů mají ve svém názvu slovo Sandman. Tady vznikly nejdříve fotky, pak kreslené studie a nakonec malba. Stejně jak Cristiana, jeho život i jeho tvorbu ovlivnila příroda, sport, hudba, vyprávění dědů, tak na něho měla vliv četba, taky četba komiksů. Sandman – Master of Dream, Pán snů. Postav známá již od 40-tých let, které dal ale její dnešní podobu až Neil Gaiman, který se komiksu chopil v roce 1989. V době vyvrcholení série v roce 1996 se již stává pop-kulturním fenoménem. Objevuje se již v germánské mytologii, pohádkách H.Ch. Andersena, ale i v písničkách skupin Metallica a Rammstein. V původní verzi to byl hrdina, který žije v dimenzi snů a ochraňuje děti před nočními můrami a před hrozbami světa. S pomocí kouzelné píšťaly vstupuje do skutečného světa a svým měšcem s vesmírným prachem přinutí kohokoliv spát a snít. Tady jsem pochopil, jak opravdu důležité jsou sny pro člověka del Risca, ale hlavně pak pro malíře del Risca. Když maluje, sní s otevřenýma očima, nebo možná taky pořád spí s otevřenýma očima a maluje. Ve svých malovaných snech nezapře své výtvarné předchůdce, které ale záměrně nejmenuji, i svoji grafiťáckou minulost. Stejně jako ve Státech zdůrazňují divocí sprayeři svými originálními značkami a symboly příslušnost k jednotlivým gangům, tak i Cristian dle mého dává svými výtvarnými zkratkami jednoznačně najevo příslušnost ke svému gangu. Každý si sníme své sny, ale ne každý je dokážeme pak namalovat a ještě těm ostatním ukázat. Nyní je tedy už opravdu jen a jen na nás, jestli a jak chceme vstoupit do autorova světa snů a fantazie?!
Úplně nakonec věřím, že nám nikomu nebude zapotřebí Sandmanův kosmický prach vržený do očí, abychom jen tak mohli spolu s Cristianem del Riscem snít jeho sny?!Děkuji Vám za pozornost!

 

Martin Horák

Praha, 5. 3. 2007