Ona B. / Cang Xin

IN BED WITH MAO

Galerie Navrátil | 27. 6. 2007–15. 9. 2007

ONA B.
Narozena 1957 ve Vídni
Studia: Univestität für Angewandte Kunst, Wien, (prof. Adolf Frohner)
Výstavy (výběr):
1986 – L’AMOUR DE L’ART, Künstlerhaus, Vídeň
1988 – ONA B., Austrian Institute, New York
1990 – ONA ONLY. Kunsthalle Innsbruck
1992 – IN LUCE, Secession, Vídeň
– THE COLUMS OF THE INVISIBLE, Ricky Renier Gallery, Chicago
1993 – JSEM JEN OKO, Galerie Litera, Praha
1994 – ŽENA PÁNA, Galerie Litera, Praha
– RUBEDO, Egon Schiele Centrum, Český Krumlov
– CAFE ALT WIEN – NEUZEIT, Art Prop, New York
1995 – ZANSHIN, Galerie Oliver Henn, Maastricht
1996 – DARK MIRROR, Dům umění, Brno
– NIGREDO, Kunsthalle Krems
1998 – KOAN, Galerie de Florio, Řím
2000 – ZERO SPACE, Skydoor Art Place, Aoyama, Tokyo
– THE BIG SLEEP, Galerie Schafschetzy Studio, Graz
2002 – DRESSED TO KILL, Art Windows, Washington
– MIRRORRED, Art Society at the IMF, Washington
– MALLORY’S SLEEP, instalace v krajině, Silvretta-Stausee
2003 – THE RED WALTZ, with Chikako Mori, Art Planning Room Aroyama
Japonsko, Galerie Navrátil, Praha
– Dark Planet Runway, Galerie Atrium Ed Arte, Vídeň
2004 – ONA B., Shanghai Art museum
2005 – Under Cover Red, Mak Museum Vídeň
2006 – Red Luck, Nationalmuseum Peking, Künstlerhaus Vídeň
2007 – Ona B. – Redsenses, Landesmuseum Niederősterreich, St.Pőlten

Zastoupení ve sbírkách:
Tate Collection, Tokyo
Museum Moderne Kunst Stiftung Ludwig, Vídeň
České muzeum moderního umění, Praha
Egon Schiele Centrum, Český Krumlov
Niederősterrechisches Landesmuseum, St. Pőlten
Neue Galerie am Landesmuseum Joanneum, Graz
Sammlung der Universität für Angewandte Kunst, Vídeň
Museum Moderner Kunst Stiftung Wőrlen, Pasov
Shanghai-Art-Museum, Šanghaj
Soukromé sbírky v Evropě, USA a Japonsku

CANG XIN
Performer, malíř, fotograf

Narozen 1967
Studoval Tianjin Academy of Music
Žije a pracuje v Pekingu
Vystavuje od roku 1993, mimo jiné: Japonsko, Velká Británie, Austrálie, Francie, Norsko, Taiwan, Malajsie, Itálie, Německo, USA, Španělsko


Dobrý večer!
Když loni Míla plánoval původně ještě samostatnou výstavu Ony B. zde v galerii Navrátil, netušil, že s největší pravděpodobností to bude výstava v těchto prostorách poslední.
Dnes tedy společná prezentace rakouské umělkyně On, B.A. čínského umělce Cang Xin, nazvaná „ In Bed with Mao“, tedy „ V posteli s Maem“.Vy, kteří jste byli léta vlnově naladěni na obě Mílovy galerie, dobře víte, že Ona je již mnoho let kmenovou výtvarnicí těchto galerií a vztah galerista-umělkyně je dnes již dávno vztahem přátelským. V jejím případě se pak zcela naplňuje ve vztahu k Navrátilovi-galeristovi význam slova loajalita. Na rozdíl od mnoha jiných. Úplně poprvé vystavila v Liteře v roce 1993 své obrazy a objekty „Jsem jen oko“. Následující rok tamtéž performance „Žena Pána“. V roce 1999 instalace „Dressed to Kill“ a 2001 obrazy „Mirrored“. Zde v Tomášské jsme ji mohli vidět již také čtyřikrát. V roce 2001- „Nordlicht“, 2003- „The Red Waltz“ společně s Chirako Mori, 2004- „The big Secret“ společně s Ivanem Kafkou a jeho českými pytlíky. Naposledy pak před rokem na společné výstavě a prezentaci knihy „UND“ galerie Atrium ed Arte.
Ona B. se narodila v roce 1957 ve Vídni. V letech 1979-84 studovala na univerzitě, diplomová práce u Adolfa Frohnera. V roce 1986 první samostatná výstava v Künstlerhausu ve Vídni. Následují desítky a desítky výstav v Evropě i ve světě. V Čechách se představila také v Brně a v Českém Krumlově. Po dvaceti letech se v loňském roce vrátila velkou výstavou opět do vídeňského Künstlerhausu. Úplně aktuálně vystavuje také v rakouském St. Pölten. Od roku 1987 jednou ze čtyř členek umělecké skupiny „Die Damen“. Zde na výstavě vidíme dvě z forem jejího způsobu vyjadřování se – fotografii a performance. Stejně důležité jsou pro ni ale i ty ostatní – malba, kresba, různé instalace, psaní, hudba a divadlo.
Na rozdíl od Ony je jméno čínského performera Cang Xin pro vás spíše neznámé. Pro mě bylo ostatně taky. Mohli jste ho vidět vlastně jen na společné výstavě současné čínské fotografie „Podivné nebe“ v roce 2003 v Rudolfinu. Cang Xin se narodil v roce 1967 v Suihua v Tianjin, žije a pracuje v Pekingu. Prezentuje se od roku 1993. Vedle Číny vystavoval v Japonsku, USA, Singapuru, Australii, v Evropě pak kromě zmíněných Čech také v Rakousku, Německu, Itálii, Anglii, Norsku a Finsku. Zastupován berlínskou Alexander Ochs Galleries, v současnosti ale zviditelňován hlavně prestižní londýnskou Saatchi Gallery. Ona si tohoto mladého a jen vzrůstem malého Číňana vlastně pro sebe objevila sama, při jedné ze svých cest do Číny. Říká, že si oboustranně ihned padli do oka a výsledkem jsou pak jejich následující společné projekty, jejichž část je i zde v galerii. Nejprve tedy Tone Fink, teď Cang Xin, druhý muž, se kterým Ona B. něco umělecky měla, nebo má. Do Číny jezdí poměrně často, tuto zemi si pro sebe objevila a okamžitě i zamilovala. Žena velkých invencí a nápadů, nesnášející malost a lenost, vstoupila do velké Číny. A ta ji okamžitě přijala za svou. O tom svědčí ostatně i fakt, že zde měla již dvě velké a důležité výstavy – v roce 2004 v Šanghaji a loni v Národním muzeu v Pekingu.
Celý svět je dnes zachvácen čínským zaklínadlem. Doslova na každém kroku se setkáváme se značkou Made in China, všechny nejznámější světové firmy čehokoliv vyrábějí své produkty právě v Číně. To vše, mimo jiné, mění a boří mýty a obrušuje tisíciletým vývojem vzniklé rozdíly mezi tak odlišnými kulturami. K tomu se snaží přispět právě svými promyšleně zinscenovanými a dokonale provedenými barevnými obrazy i On, B.A. Cang Xin. Další z řady jakýchsi euroasijských dialogů. Několik spojení evropského a čínského umělce : Gertsch- Fang Lijun, A.R.Penck- Lü Sheng Zhong, Immendorf – Fang Lijun a Nitsch- Yang Shaobin. Teď tedy On, B.A. Cang Xin.
Zde v galerii visí na zdi 7 fotografií a jeden prostorový objekt s dalšími čtyřmi fotografiemi. Právě tyto interierové a naaranžované fotky jsou z cyklu „In Bed with Mao“ z roku 2004, z cyklu, jehož název byl použit pro název celé výstavy. Nikoliv poprvé, se stejným názvem byla již i výstava v Andelsbuchu. Rovněž tak všechny zde vystavené fotografie měly již premiéru jinde, ale v každém jiném prostředí se věci chovají a i vypadají jinak. Zaručeně je to ale jejich česká premiéra.
Kvarteto fotek s Maem neprovokuje, ale klade otázky a nabízí různé interpretace. Jde právě o setkání dvou světů, dvou kultur, kde sice již dochází ke sbližování a kontaktem, ale jedná se o opravdové porozumění, vzájemný respekt a toleranci? Celý problém vztahu obou kontinentů, prostředí, názorů, chování je zde personifikován do vztahu-nevztahu evropské ženy a asijského muže. Které místo už může být pro vztahy důležitější a intimnější než postel?! Ale ač oba v jedné posteli, každý sám za sebe a pouze se sebou. Cítíme a vidíme odstup, chlad a nezájem. Připouštím, že pro někoho to ale naopak může být v partnerském vztahu vrchol – beze slov, s absenci citu a emocí. Nebo jinak. Možná jde o připomenutí neustálého vlivu již přes třicet let mrtvého komunistického vůdce na celou čínskou společnost. Ve skutečnosti je nadále trvale v nejedné domácnosti, a to i na nejedné fotografii. A nebo je to všechno úplně jinak. Každopádně fotografie nepostrádají nadsázku i vtip, snad naději, pro některé ale smutek i beznaděj. Rozhodně ale neplatí na rozdíl od jiných fotografií zde, že červená barva je v Číně symbol radosti a štěstí.
O propojování, vzájemném poznávání a hledání, o překonávání bariér, o kontaktu jsou ostatně i všechny ostatní zde vystavené fotografie. Ať již jde o Velkou zeď z roku 2003, nebo z roku 2004 dva Kruhy z růží, Most, dva Kokony, nebo chcete-li Zámotky a Kruh na ledě. U Růžových kruhů a Kokonů jde o verze jak v reálném prostředí, tak i v ateliéru. Mně byly vždy sympatický realizace v krajině, takže tyto varianty jsou mi bližší i zde.
Červená, rudá je již dnes pro Onu barvou signifikantní, jakýmsi poznávacím znamením. V japonštině Ona=žena. A Ona, teď s velkým O, se vždy snažila tu ženu v sobě ještě více zvýraznit, sebevědomě ukázat. Dát často přehnaně, ale záměrně najevo smyslnost a erotičnost, což právě rudá barva ještě podtrhuje. Pro někoho je to možná až příliš vykalkulované, přeestetizované, dekorativní, někdy snad až kýčovité, ale věřím tomu, že u ní je to všechno promyšlený záměr. Tak pak kalkul tady ano. Pokaždé je to ale dobrodružství, kdy lidé buď výsledek jednoznačně přijmou, nebo zavrhnou, nic mezi. Ale do tohoto rizika jde stále znovu, stále chodí s rudou kůží na trh. Je tvůrčí, hyperaktivní, vstřícná, přátelská, ve své práci pak důsledná, důkladná a nekompromisní. Svoji tvorbou žije doslova 24 hodin denně, užívá si ji a zcela ji naplňuje, navíc je již dávno sama nedílnou a živou součástí svých uskutečněných realizací. Vystavuje sama sebe a to nejen ve výstavních síních, ale každý jednotlivý den svého života. Své stylizaci a vytvořenému rudému životnímu stylu je naprosto věrná a tím také pro mě i věrohodná. Na zde vystavených fotografiích je ji v tom Cang Xin zcela rovnocenným partnerem. Tomu se trochu omlouvám, že jsem se věnoval hlavně Oně.
Na závěr jen krátce, že tuto výstavu připravil Míla Navrátil taky jako poděkování při příležitosti jejího životního jubilea. A to by se teď operativně vlastně dalo využít i pro čínského partnera. Takže pod vlivem třech koncových sedmiček – 1957, 1967 a 2007 si jejich vzájemnou, převážně rudou uměleckou výpověď užijte co nejlépe!

Děkuji za pozornost!

M. Horák, Praha, 27. 6. 2007