Marianne Greber

BE DIFFERENT

Galerie Navrátil | 4. 4. 2007–27. 4. 2007

Marianne Greber
Narozena 1963, žije a pracuje ve Vídni
Studovala romanistiku na vídeňské univerzitě a umělecký management v Marcel Hicter Foundation.

Časté návštěvy Jižní Ameriky jí přivedly k fotografování a absolutoriu na Schule für Künstlerische Fotografie u Friedl Kubelka
Spolupracuje jako fotograf na výtvarných projektech mimo jiné s T.Finkem, N.Brunnerem, Ono, B.A. dalšími.
Účastnila se Biennale Benátky 2005

Knihy
Fotobuch „fotokatastrofieren : Tone Fink“ (dt.), Verlag Chr. Brandstätter, Wien 2004
Fotobuch „sobredosis.cuba“ (span./engl.), Ed. Oehrli und Greber Uitgever (NL), 2001
Fotobuch „sobredosis.cuba“ (span./dt.), Ed. Oehrli (CH), 2000
Publikation „Menschen am Bau“ (dt.), WBV-GPA Wien, 2001

Samostatné výstavy
2006 AS TRANS EM FOCO DA MARIANNE GREBER, GGB da Bahia, Brasil
2006 BE DIFFERENT, Galerie Lisi Hämmerle, Casino Bregenz, 4-9/2006
2004 TWILIGHT, Galerie Karenina, Wien, Okt./Nov. 2004
2004 b(u)y accident³, Galerie Sechzig, Feldkirch, Juli 2004
2004 6plus. 1, Galerie Heike Curtze, Wien, Feb. 2004
2003 Grenzen, Festival Kamgarn, Hard
2001 sobredosis. cuba, Melkweg und King Arthur, Amsterdam
2001 sobredosis. cuba (Buchpäsentation), Galerie Krinzinger, Wien
2000 sobredosis. cuba, Galerie Lisi Hämmerle, Bregenz

Společné výstavy
2006 Altre Famiglie/Other Families, Palazzo Cavour, Turin
2006 Bom Appétit, Galerie Lisi Hämmerle, Bregenz, Oktober 2006
2006 Bilder von Wienern, Arbeiten aus: Wien Demos 2000, Moskau
2006 Cuba sí, Galerie Karenina, Moskau, April 2006
2004 Fotoarbeit Katarzyna Kozyra – Appearance as Lou Salomé in der Ausstellung Das unmögliche Theater, Kunsthalle Wien
2004 Monat der Fotografie: Paris, Berlin;
8 Arbeiten aus dem Projekt: Wien Demos 2000
2003 6 Großbilder zur Ausstellung carwalk – Tone Fink, Kunsthaus Bregenz
2003 Teilnahme bei Biennale Venedig 2003 in evidenza 03 mit 6 Arbeiten zu T. Fink
2002 Cuba sí – Photographie 1930 – 2002, Galerie Karenina
2002 Noorderlicht Photofestival 2002, Friesland, zum Thema Mundos Creados, Arbeiten aus sobredosis. cuba, 7. 9.–13. 10. 2002, Holland
2001 Bilder von Wienern, Galerie Museum auf Abruf, 13. 7.–13. 10. 2001
Arbeiten: Wien Demos 2000
2001 sobredosis. cuba auf der Vienna Art Fair, präsentiert durch Galerie Parade, Amsterdam
1999 Get Together. Kunst als Teamwork. L.A.E., Hero XXI, mit L.A.E., Kunsthalle Wien
1999 Hero XXI Century, mit L.A.E.; Magazin 4, Bregenz
1998 Lifestyle in the City (Poster Tone Fink/Marianne Greber) KUB Bregenz



Dobrý večer,
Informovaní a pravidelní návštěvníci výstav u Míly Navrátila asi zaregistrovali výstavy rakouských výtvarníků Tone Finka, Norberta Brunnera a Ony B. Galeristova slabost pro současné rakouské umění plně potvrzuje i dnešní výstava blízké spolupracovnice a dvorní fotografky výše uvedených umělců – Marianne Greber, nazvaná „ Be Different“.
MarianneGreber se narodila v roce 1963 v Andelsbuchu v Rakousku, žije a pracuje ve Vídni. V jejím životopise mě zaujalo, že byla dříve špičkovou sportovkyní, dokonce členkou rakouského národního týmu v běhu na lyžích. Zde vytrénovaná vůle a vytrvalost ji určitě později pomohla i v její práci fotografické. Je to jen jiná forma běhu na dlouhou trať. Během několikaletého pobytu v Jižní Americe začíná jako autodidakt s fotografováním. První fotografické práce vznikají v roce 1990. Participuje na různých mezinárodních uměleckých projektech, úzce spolupracuje s mnoha výtvarníky, vyučuje na letní akademii. V letech 2001- 2004 vydává několik fotografických knih.
První samostatnou výstavou je výstava fotografií z Kuby – „ sobredosis.cuba“ v Bregenz v roce 2001. Zde se v roce 2006 uskutečňuje i výstava „ Be Different“, kterou máme možnost dnes zde v Tomášské vidět i my. Mezitím proběhly výstavy ve Vídni, Amsterdamu, Hardu a v loňském roce v Brazílii. Bregenz se stalo místem i její první společné výstavy s Tone Finkem v roce 1998. Z dalších společných bych rád zmínil Vídeň, Amsterdam, Berlín, účast na Bienále v Benátkách v roce 2003, dále Moskva, Turín atd.
Zde v galerii je 11 velkoformátových barevných fotografií, věnovaných vybraným brazilským transvestitům. Šest větších o rozměrech 100×150 cm, čtyři o rozměrech 60×90 a jedna 83×100 cm. Deset fotek z Ria de Janeira je z roku 2003, jen jedna fotografie nazvaná Kate a Lavinia je ze Salvadoru de Bahia a roku 2006.
Být jiný, být odlišný. Do tohoto názvu autorka promítla a vyjádřila každodenní touhu, snahu a boj hlavních aktérek svých fotografických příběhů. Boj o nalezení, potvrzení a obhajobu vlastní nové identity. V hlavních rolích těchto příběhů vystupují transženy jako Elle Malaguty, Luana Muniz, Vicky Schneider, Kate, Keila Simpson, Lavinia Veiga a mnoho dalších. Tyto ženy, ženy mozkem i srdcem, uvězněné v mužském těle, nejsou pouhým objektem Marianniných prací, nýbrž přímo tou nejdůležitější částí samotného aktu výběru a následného fotografického zhotovení, jeho nejsilnějším estetizujícím prvkem. Na fotografiích je dobře vidět, jak jsou fotografované ženy nenucené, přirozené, mezi nimi a fotografkou existuje naprostá důvěra a souznění, byl to určitě dlouhý a ne jednoduchý proces, ale tady asi právě pomohla ta sportovní minulost. Vzniklé přátelství a vzájemný respekt je jasně patrný z každé fotky, hlavně pak z výrazů focených.Až dojemná je snaha těchto transžen po co nejženštějším výrazu. Jakoby říkaly „ my nechceme být jen pouhé ženy, když už tak chceme být ty nejkrásnější, nejsmyslnější a nejžádoucnější ženy“. Milují svoji ženskost, s hrdostí a bez studu se pyšní svými ženskými tvary, svým poprsím, hýžděmi, obličejem. Svou sexualitou. Když už teď ty ženské tvary máme, tak se dobře podívejte, my se nemáme za co stydět, nic neskrýváme. Častá nahota a exhibice jsou právě jen součástí toho nepřetržitého kolotoče předvádění se, nabízení se, život je pro ně v této podobě jen jedna velká výkladní skříň, kde oni jsou tím nejlepším a vybraným zbožím. Netuším, do jaké míry jsou skutečně šťastné a do jaké naopak, ale připadají mi ve svém výrazu silné, odhodlané, spokojené. A v tom zachyceném výrazu je právě asi největší síla těchto fotografií.Jakoby dále říkaly: „ ano, jsme jiné, jsme odlišné, ale jsme za to teď vlastně rády, užíváme si to po svém den co den, hlavně pak noc co noc. Je to naše volba a jsme na ní patřičně hrdé.“ Jsou hvězdami svých prostředí, pravými královnami noci. A ve své urputnosti a vytrvalosti na cestě za uskutečněním svých snů jsou opravdu i zvláštně krásné.
Vyzývavost až obscénnost jsou ještě všemi možnými prostředky zvýrazněny, na každém ženském rysu se dlouho a pečlivě pracuje. Přednosti se až teatrálně vyzdvihují, nedostatky a vady se maskují a potlačují. Tyto okouzlující, hrdé bytosti někde mezi mužem a ženou, ze všech sil se snažící dát najevo hlavně tu ženskost, jsou jiné a odlišné, ale to ony moc dobře vědí. Stejně jako moc dobře vědí, že jsou zároveň i vyjímečné.
Fotografie Marianne Greber jsou odvážné a uhrančivé, stejně jako jako je odvážná a uhrančivá i jejich autorka. Její hrdinové, pardon hrdinky se každý den a noc vymaňují svojí přeměnou z bezútěšnosti a zmaru periferií, aby se pro sebe a pro své obdivovatele stali divadelními celebritami a hvězdami ulic, průchodů, barů, erotických lokálů, divadel a všech možných pokojů. Je nasnadě, že Marianne Greber po letech už asi těžko dokáže být objektivní, ale o tkzv. dokumentární objektivní fotografii tady nikdy nešlo, umělkyně se nestydí za své sympatie a obdiv k fotografovaným, naopak se snaží co nejvíce tyto sympatie ve svých pracích ukázat a zdůraznit. Královny noci ji to všechno bezmezně věří. A právě výsledkem této vzájemné důvěry a sounáležitosti jsou zde vystavené barevné fotografie.
Závěrem vyznání jedné z hvězd dnešního večírku, Elle Malaguty, které vypovídá plně o uvědomění si vlastní vyjímečnosti a originality, přesně ve smyslu slov – být jiný, být odlišný!
Tak tedy: „ Mám tisíce, tisíce, ano milióny přátel, a když zemřu, bude plakat celý svět!“

Děkuji Vám za pozornost!

M. Horák, Praha, 4. 4. 2007