Galerie Litera | 8. 11. 2004–26. 11. 2004
Jiří Valenta studoval pražskou akademii v letech 1953–59. Zde se seznámil s řadou svých pozdějších přátel: Janem Koblasou, Alešem Veselým, Zdeňkem Beranem, Čestmírem Janoškem nebo Zbyškem Sionem. S nimi ho spojovala snaha vymanit se z dobových klišé a pokusy o jiný pohled na svět, zejména příklon k nefigurativnímu zobrazení.
Valenta náležel na sklonku 50. let do okruhu mladých umělců, kteří směřovali k vyjádření životního pocitu novým, svobodným a neformálním jazykem. Jazyk abstrakce byl pro výtvarné ztvárnění problematiky, která mladé autory zajímala, nejpřijatelnější.
Valenta se stal jednou z vůdčích osobností českého informelu, účastnil se legendárních Konfrontací.
Po okupaci v roce 1968 odešel Valenta do Německa.
Kresby – koláže prezentované na této výstavě vznikly v roce 1971 v nadaci Emila Noldeho, která udělila Valentovi jednoroční stipendium. Tyto práce se již od jeho děl z 60. let značně liší. Lineární kresba zachycuje základní námět, který je pro všechny práce závazný. Shodná je také konstrukce jednoduchých obrazců. Vše ale podléhá – při zachování téhož základu – neustálé změně, stále nové a nové variace a obměny těchto variací. Syžet se ztrácí, zůstává zachován jen logický postup. Jako věčný refrén se naznačená mnohost znovu obrozuje a stále znovu transformuje v nové celky s novými obsahy a novými významy.
Jiří Valenta zemřel v roce 1991. Když se dnes zamyslíme nad jeho uzavřeným dílem, uvědomíme si logiku a vnitřní řád vývoje jeho tvorby. Valenta si vytvářel takové tvarosloví výtvarného jazyka, které mu umožňovalo vyjádřit zákonitosti řádu ve smyslově bohaté i trýznivé tvářnosti života. Vědomě se vzdaloval tlaku módních vln. Tvrdošíjně a systematicky pracoval na svém. Nevázal se na žádný trend a přesto se jeho dílo dotýkalo toho nejpodstatnějšího v umění i životě.