Michal Singer

Plavba na aspirinu

Galerie Navrátil | 6. 3. 2002–31. 3. 2002

Plavba na aspirinu je o pomíjivosti života. Malý človíček, statečně rozkročen, se snaží překonat divou a vodní tůň. K dispozici má tabletu aspirinu, která přesto, že není šumivá, se hrozí co chvíli rozpustit. Tůň, jak si lze všimnout, však zase není tak veliká. Je to kdo z koho. Vydrží tableta až ke břehu? Pokud by se rozpustila dříve, nezdá se mi, že by ta lidská bytost byla schopna plavat. A i kdyby se to podařilo… Podívejte se na ty břehy! Vždyť působí dost bezbřeze! A kdoví, jsou-li to vůbec břehy… Ano, možná ani smrt nás nevysvobodí. Nicméně krajina je to krásná a mě se na ní líbí ta ultramarinová modř, kterou jsem zpodobil tůň.

Face to face, aneb tvář v tvář
Průvodní název je „Kuřák“, neboť mě lákalo téma mužského aktu s cigaretou. Spatřoval jsem v tom něco přitažlivě drastického. Líbí se mi teď víc název „Tváří v tvář“. Žádná jiná tvář než tvář kuřákova tu ale není. A tak si myslím, že ta rozdrásaná figura s přízračně žárovkovitýma očima zírá do obludné prázdnoty…

Roztockej samotář a zima
To je vlastně o témže, jenže člověk už tu není tak existenciálně opuštěný, anebo vlastně je, ale oproti předchozímu už neciví jen tak do stěny, ale pohybuje se v přírodě. Malé štěstí městského člověka…

Nad tišinou
Nebudete možná věřit, ale jde o autoportrét. Ten posun oproti mé normální podobě je dán tím, že jsem tu sám sobě strhl masku. Pode mnou se totiž otevírá tůň. Já to cítím, já to vnímám a já se tomu snažím čelit. Prosím, pomozte!

Červená zkušenost
Baví mě jen červená. Nejlepší barva. Barva života, zanícení. Jít do věcí na krev! Žít na plný pecky!
Původní název byl ale „Kejklíř“. Při instalaci výstavy jsem si na něj nemohl vzpomenout. Zajímavé. Kejklíř je přece tak trochu podvodník. Co to má co dělat s „ryzí“ zkušeností, jak tu o ní mluvím? Možná kouzlo, jak zvládat život. A nebo ho aspoň přežít?

Hasič
Hasič, který hasí sám sebe. Asi chytil od požáru, pokud ho sám nezpůsobil. Mnozí mu to vyčítají. Ale on ví svoje. Je to profík. Kolik by uhasil, případně způsobil požárů, kdyby se nechal shořet?

Pohanský kostel
Námětem byl kostel. Vybavme si něco z toho, co se váže k tomuto symbolu. Svatost, pokora, zbožnost, cudnost. Co se z toho vyklubalo, mluví samo za sebe.

Potapěč
Ze všech obrazů nejpochmurnější. Podstata světa, života tkví v hlubinách. Kdo ji chce dosáhnout, musí se potopit. Ponořit pro co? Pro něco neznámého, slizkého, kluzkého, ve tmách uloženého, odporného. Může tam uvíznout, jako se stalo tomuto dobrodruhovi. Bez sil, bez kyslíku uvízl na dně. A v potapěčských rukavicích navíc nic nesvírá!

Námořník
To je jiný dobrodruh. Světoběžník. Běží, spíš plaví se po všech mořích tohoto světa. Užívá si jejich hladiny, větru. Je sám sebou, svobodný a volný. Po překonání jistých nebezpečenství, jež s sebou nesla plavba, se teď ocitl v přístavu. Vidíme ho nad zálivem. Palmy, auťáky, pěkný den. Blíží se večer. To bude jízda! Putyky, ženský, chlast.
Ze všech figur s ním nejvíc sympatizuji. Není vázán žádným slibem a nic mu neschází. Má pěknou, pevnou tvář, o níž někteří říkají, že je podobná Picassově.

Žena a hvězdy
Uzavřela cyklus „Muž a hvězdy“. Říká se, že ve zpodobené ženě maluje malíř svoji duši. A jaká je tahle žena? Primitivní až neandrtálská. Možná nejspíš – opice! Komplikuje mi zajisté život v této civilizaci. Na druhou stranu bych bez ní asi neudělal ani čárku.
Nakonec se to všechno zdá prosté jak facka!

Michal Singer, 6. 3. 2002