Nehybnost je jen iluze. Kroužení třemi štětci najednou po velkých plochách plátna vytváří proměnlivou strukturu a pro lidskou mysl zvláštní zážitek. Fyzikální podstata našeho zraku ze sítě tahů vytváří vlnění, pohyb, display či vodní hladinu, z níž se vynořují různé vzory.

Jaroslav Jebavý, malíř a šífař, pochází z Východních Čech, z kraje spiritistů, Františka Kupky, Václava Boštíka a Karla Malicha. Jebavého přístup k malbě je programový, používá předem určený postup, jež v průběhu práce naplňuje, ať už jde o kroužení v přesně určených vrstvách nebo o práci s plochou a segmenty. Působí na nás hladina založená na pohybu, na kontrastu mezi uzavřeným tvarem a otevřenou strukturou. Pohyb je vlastní kruhu, ale zároveň pracovní metodě, kterou Jebavý používá a již Jiří Valoch přirovnal k body­‑artu: Krása jeho struktur byla zaplacena skutečnou časovou investicí i nezbytností jakési tělové akce, která jej svým způsobem sblížila s autory body artu.

Kruh nemá počátek a konec, stejně jako poznání. Kruh je symbolem celistvosti, úplnosti, Boha, Slunce, planet i vesmíru. Jebavý pracuje v kruzích a seriálech. Od legendárních kroužených dvoumetrových Nebeských kruhů z let 1999–2004, kde se vyrovnával se základními elementy, zemí, ohněm, vodou a vzduchem, ale i s vícerozměrnými prostory, časem, expanzí a koncentrickou gravitací.

V letech 2014–16 vzniklo několik monumentálních obrazových celků, které můžeme popsat i jako instalace. Dominantní motiv je rozdělen do několika modulů, z nichž se kompozice skládá. Pojetí malby by se dalo spojit s americkým poválečným malířstvím Hard Edge, ostrých hran. Vrstvy na obrazech jsou kompaktní, hypnoticky proměňují prostor. Tématem je barva samotná, která transformuje pocity, ale zároveň divákovi ponechává svobodu vnímat obraz podle svého založení. V sérii dimenzí se díky překrývajícím se roztrhaným plochám na dvou rozměrech zjevuje hloubka časoprostoru. Ať už je ve skutečnosti dimenzí kolik chce, všechny lze na obrazech Jaroslava Jebavého najít.

Příčinou intenzivního působení velkých pláten na diváka nejsou ani tak nezpochybnitelné estetické kvality obrazu, jako maximální fyzická a mentální koncentrace umělce během procesu zrodu díla. Jebavý pracuje s barevnými kombinacemi, monochromií i kresbou. Je také autorem koláží.

Jaroslav Jebavý je fascinován tím, co člověka přesahuje, nejčastěji je to umění a vesmír. Jeho plátna jsou výjimečná tím, že se nechovají jen jako obrazy, ale také vyzařují chvějivou energii barev a času. Jde vlastně o barevný časoprostor. Intenzivní vyzařující barevná plocha je pozváním k meditativnímu prožití či poznání toho, co se skrývá uvnitř člověka i uvnitř vesmíru.

Martina Vítková